Občané postižení Severojižní magistrálou

Občanské sdružení „Občané postižení Severojižní magistrálou“
Sdružení je právnickou osobou registrovanou u Ministerstva vnitra, vznik: 20.6.1996, IČ: 70932018.
Adresa: Praha 4, Jihlavská 523/64,
představitelem sdružení je paní Markéta Kuncová

Kdo jsme a o co nám jde

Počátky občanského sdružení Občané postižení Severojižní magistrálou sahají do roku 1993, kdy z iniciativy občanů žijících mezi ulicemi Vyskočilova a Michelská na Praze 4 vznikla petice proti výstavbě benzínové pumpy, jež měla stát na zeleném pásu s lipovou alejí, která odděluje ulici Jihlavskou od magistrály. Petice dále protestovala proti výstavbě sjízdné rampy, jež měla po tomto zeleném pásu vést do ulice Michelská a nájezdové rampy, která měla vést z Vyskočilovy ulice na magistrálu po hraně hřiště základní školy v Bítovské ulici. Podepsalo ji 1100 lidí. Přišlo nám nepochopitelné, že přestože žijeme v prostředí nadlimitně zatíženém zplodinami a hlukem z dopravy, chce město naši situaci ještě zhoršit a přivést další tisíce aut dětem na hřiště a nám pod okna.

Petící jsme dosáhli , že město pumpu odmítlo, avšak v plánech na výstavbu ramp pokračovalo a přes naše protesty je zařadilo do územního plánu. Od roku 1996 probíhala správní řízení, v nichž jsme rozptylovými a hlukovými studiemi opakovaně prokazovali, že území, kde žijeme, je zatíženo nad únosnou míru a další zátěž je v rozporu se zákonem. Magistrát hlavního města Prahy však výstavbu povoloval, přestože po řadu let s ní nesouhlasil ani jeho vlastní Odbor životního prostředí. Podařilo se nám, že územní rozhodnutí na nájezdovou rampu u školy zrušilo v roce 2000 Ministerstvo pro místní rozvoj s odůvodněním, že výstavba je v rozporu s veřejným zájmem, jímž je ochrana zdraví a zdravých životních podmínek. Další územní rozhodnutí na nájezdovou rampu však už v roce 2002 potvrdilo. V roce 1999 jsme zastavili výstavbu sjízdné rampy, protože investor měl již propadlé stavební povolení, nezabránili jsme však tomu, aby kvůli stavbě nepadlo 70 vzrostlých stromů. Magistrát se opakovaně snažil vydat dodatečné stavební povolení a Ministerstvo dopravy jej opakovaně zamítalo s odůvodněním, že se neprokázalo, že výstavba ramp je ve veřejném zájmu.

V té době již také začínaly vyrůstat u magistrály v blízkosti našich domů budovy největšího administrativního komplexu v republice, BB Centra. Po dostavbě má toto centrum vygenerovat kolem 27 000 jízd motorových vozidel za den. V roce 1992 jezdilo po magistrále v naší oblasti denně 39 000 vozidel. Dnes se tento počet blíží číslu 100 000 a má dále růst vlivem dalších staveb jak v oblasti Budějovická, tak na Pankráci, která se stala druhým největším parkovištěm v Praze. Magistrát v čele s primátorem Pavlem Bémem uznává, že magistrála je nejhrubším infrastrukturním omylem minulé doby. Místo toho , aby jej však řešilo především vhodným územním plánováním, dovoluje investorům ověšovat tuto nejzatíženější komunikaci v zemi, jež prochází obytnou zónou, dalšími stavbami přitahujícími dopravu. Podobně se chová i Městská část Praha 4, která na administrativní budovy, jež mají podle vyhlášky OTTP předepsán čtyřnásobně vyšší počet parkovacích stání než obytné domy, vydává stavební povolení. V nesčetných správních řízeních jsme poukazovali na to, že podle zákona nelze do oblastí nadlimitně zatížených zplodinami a hlukem přivádět další zdroje dopravy. Neuspěli jsme, stavební úřady vždy výstavbu daného objektu schválili s tím, že jde jen o nepatrné navýšení imisí a hluku. Sečteme-li však imisní příspěvek všech nových objektů podél magistrály, jedná se o velmi významné zhoršení již takto neúnosně zatíženého životního prostředí.

Právě kvůli zhoršování neúnosných podmínek, v nichž žijeme, a proto, že jsme neuspěli ve správních řízeních, se společenství vlastníků bytových jednotek a fyzické osoby reprezentující zájmy asi 3000 lidí rozhodli podat v červenci 2006 soukromoprávní žalobu na Hlavní město Prahu, aby se zdrželo rušení hlukem z magistrály. Zažalovali jsme město kvůli hluku a ne kvůli znečištění jen proto, že nám stávající zákony takto umožňují hájit právo na zdraví i vlastnická práva účinněji. Naši lidé však netrpí ve zvýšené míře pouze civilizačními chorobami způsobenými hlukem, ale je u nich patrný také vyšší výskyt chorob spojovaných se znečištěním ovzduší jako jsou nemoci dýchacího traktu a rakovina. Kromě toho i cena našich nemovitostí výrazně klesla. Průlomovou žalobu sepsal Mgr. František Korbel PhD. ve spolupráci s JUDr. Alenou Bányaiovou CSc., která ještě v prvoinstančním řízení spor převzala a brilantní obhajobou jej dovedla k vítěznému rozsudku druhé instance. V lednu roku 2008 nařídil Městský soud v Praze, aby Hlavní město Praha snížilo hluk na zákonem stanovené limity 60 dB ve dne a 50 dB v noci. Přitom záleží na městu, jaká protihluková opatření zvolí.

V mimosoudním jednání jsme magistrátu navrhli dvě varianty řešení hlukové situace. V obou variantách byla podmínka ustoupit od výstavby dopravních ramp na magistrálu. První varianta počítala s regulací dopravy na magistrále a to snížením rychlosti na 50 km/hod, vymezením jednoho pruhu pro auta s více cestujícími, po dostavbě okruhu snížením počtu jízdních pruhů, zavedením mýtného na magistrále co nejdříve a s výměnou oken za protihluková. Při dalším písemném jednání jsme požadovali zastavit výstavbu objektů přitahujících dopravu. Druhá varianta počítala s výstavbou otevřeného protihlukového tunelu, jenž by jako jediné protihlukové opatření dokázal snížit hluk na zákonem stanovené limity. Hlavní město Praha na naše požadavky vůbec nereagovalo, a i po rozhodnutí soudu dále vydávalo souhlasná stanoviska k výstavbě administrativních objektů a připravovalo výstavbu ramp. V červenci 2008 podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. Jeho největším argumentem bylo tvrzení, že hluk vyřeší dostavba Městského okruhu. My jsme však prokázali, že ani po dostavbě Městského okruhu dopravní zátěž v naší oblasti neklesne. Nejvyšší soud zrušil v březnu 2009 vykonatelnost rozsudku do doby, než rozhodne o dovolání. Město tak zatím nemusí platit statisícové pokuty za nerespektování rozsudku. Vedení města s námi nadále nejedná a na naše dopisy nereaguje. Poslední ranou, kterou nám zasadilo, byl prodej zeleného pásu s lipovou alejí soukromému investorovi, který zde chtěl původně postavit benzínovou pumpu jako před lety a nyní se spokojil s tzv. bariérovým polyfunkčním objektem, jenž by do naší oblasti přivedl další tisíc aut a odrazil hluk na domy na protilehlé straně magistrály.

Zdá se, že se kruh uzavřel, po šestnácti letech opět protestujeme proti stavbě na zeleném pásu, jež odstartovala vznik našeho sdružení. Arogance moci však dosud nezvítězila, rampy nestojí a my dosáhli dalšího vítězství u soudu. Městský soud v Praze v roce 2009 zrušil územní rozhodnutí na výstavbu osmimetrových bariér, jež měly vést podél ramp a podél magistrály s odůvodněním, že tyto bariéry neochrání obyvatele proti hluku. Zákony nám umožnily se proti zvůli úředníků a našich volených zástupců bránit a dát tak příklad dalším občanům, kteří se ocitají v podobné situaci. Naše občanské sdružení mělo původně spojovat všechny občany postižené Severojižní magistrálou a zasadit se o to, aby vedení města řešilo dopravní situaci v Praze komplexně a s vizí takového města, v němž nebudou jedni žít sužování hlukem a zplodinami z automobilové dopravy a druzí se z něj stěhovat za klidem a čistým vzduchem a každý den se do něj vracet za prací ovšem s cílem co nejrychleji jím projet a ne v něm žít. Víme, že náš soudní spor inspiroval řadu dalších občanských sdružení a jednotlivců nejenom v Praze k podobnému úsilí, a domníváme se, že tím jsme nakonec prvotní cíl, s nímž jsme sdružení zakládali, splnili. Věříme, že náš boj vyhrajeme a přimějeme vedení města, aby nadměrný hluk a znečištění ovzduší způsobené dopravou začalo účinně řešit.

Markéta Kuncová

Alžběta Rejchrtová
Daniel Kunc